Ahojte, tak tu je další díl, doufám že pilně čítáte? Ale asi jste venku, taky frčím, večer bude ještě jeden ;) Hope you like it. Xo xo Alison 

Real story 26
Taxík nás vyhodil v nemocnici, doběhli jsme k recepci, všichni- Já, Zayn, Niall, Harry, Elisa a Sam. Maxim Poleroal, hlásila jsem jméno. Sektor D pokoj 4, řekla sestra, běžely jsme tam, zastavila nás další sestra před pokojem. Do pokoje můžou jen tři a nejlépe příbuzní, podívala jsem se, vzala jsem Elisu za ruku a stále držela Zayna.
Takže? řekla sestra.
Já jsem sestra toho maličkýho, tohle je můj přítel a tohle blízká rodinná známá.Sestra koukala jako v tranzu, je to Zayn Malik, chodíte se Zaynem Malikem? Zayn obrátil oči v sloup.
Ano, chodím, ale právě jsem v nemocnici a potřebju za bratrem, řekla jsem rozzuřeně a vystresovaně.
Ano jistě, vzpamatovala se a vyšla. Vešli jsme dovnitř a já viděla jeho malé tělíčko napojené na desítky hadiček, zase jsem se rozbrečela, byl stále tak roztomilý, i když měl vyholené místo na hlavě a zašitou ošklivou ránu, kdyby mě Zayn nezachytil, spadla bych.
Na pohovce vedle seděla máma, taky úplně mimo, Uviděla mě, vyletěla a objala mě, ty si přiletěla! ještě dnes! Mrkala, jako by  tomu nemohla uvěřit, já koukala na Maxíka, sedla jsem si na postel a chytila ho za tu malou ručičku, byla studená. Brečela jsem víc a víc, Zayn mě zase chytil za ramena a utěšovala mě, máma si ho až teď všimla.
M: A to je kdo Alison?
A:Mami, to je můj přítel, Zayn Malik.
M:To je ten....
A: Ano ten slavný zpěvák, kvůli kterému ses mi vysmívala, že ho nikdy neuvidím.
Máma zmlkla a za chvíly řekla, já nevím jak ty to děláš, že vždycky všeho dosáhneš?
Mami, to teď nehodlám řešit, teď chci, aby se probral.Vzpoměla jsem si na ostatní na chodbě, dala jsem Elise klíč od bytu tady b ČR, od toho v kterém jsem bydlela od narození s mnoha vzpomínkami, ať je tam zaveze, ať se vyspí, řekla jsem Zaynovi, ať jde taky, ale on tu chtěl zůstat, jen se vystrašeně díval na mého bratříčka, sedli jsme si na gauč a dívali se, za chvíly nás to přemohlo a všichni jsme spali.
Ráno přijel Sam s nějakýma věcma a se snídaní, najedli jsme se, máma odjela, přece jen tu byla tři dny v kuse. Se Zaynem jsme se jen tak bavili o životě, o tom, jak by jsme chtěli, aby se jmenovali naše děti  a o různých věcech. Hrály jsme piškvorky, jen pro zabití dlouhé chvíle, přišel doktor a řekl, že máme jet domů, že tu budou všichni a budou ho pozorovat, máme se vrátit zítra ráno, mě se to vůbec nelíbilo, ale Zayn mě nakonec přemluvil, jeli jsme tranvají a už jsme byly doma.