Nevím, jak to že vám to nejde, tak piště když tak na můj Fb: Lejla Leuška Lockerová. Další díl, hope you like it, xo xo Alison.

Real story 3
Přihnala jsem se domů, s očekáváním, že máma bude nadšená z mého vysvědčení a z toho, jakou mám radost, ale jen co jsem dala klíč do zámku, poznala jsem, že nikdo není doma.Položila jsem vysvědčení na stůl a šla si zabalit ještě další potřebné věci, nechala jsem si jen hygienické potřeby a věci na cestu. Určite si myslíte, že jsem optymista, že jen tak zaženu starost z toho, že nikdo není doma, a že mi nenechali ani vzkaz,a já si jdu klidně balit, ale ve skutečnosti, jsem hrozný pesimista, jediné co mě drželo nad vodou bylo to, že za pouhých pět dnů už budu mít nový život, budu v Londýně. Najednou mi začal zvoni mobil, moje oblíbená písnička od One Direction- One Thing, já začala tančit a zpívat po pokoji a až teprve dohrála, vzpoměla jsem si vlastně, že mi někdo volal- máma, stiskla jsem zelené tlačítko, a čekal až se někdo ozve.
M:Haló, Alison?
A:No, mami? To jsem já,promiň, já jsem to neslyšela, zalhala jsem.
M:Tak dojdi do Spring cafe, čekáme tu na tebe, a zavěsila.
Tak přece nezapoměla že bylo vysvědčení!!Vzala jsem  vysvědčení, všechny potřebné věci jsem si dala do kabelky a šla jsem. Dorazila jsem do kavárny a uviděla všechny své příbuzné a blízké, jak tam na mě čekají. Překvapení!!!vykřikly.Chtěli jsme se s tebou rozloučit než odjedeš a samozřejmějs,e chtěli, aby jsi nám ukázala vysvědčení, byl to hezký, poklidný, rodiný večer, při kterém jsem si uvědomila, že mi všichni budou moc chybět. Ještě k tomu mi přibylo na přežití v Londýně dalších 20 tisíc, od všech mích příbuzných za vysvědčení. Unavení jsme se pomalu rozpustilya já máma a Maxík jsem šli domů. A Ali, budeš sem jezdit, nebo mě brát s sebou, že jo? ptá se Maxík.No jasně, přijedu o každých prázdninách, nebo přijedete vy, slibuju. A teď jsem si vzpoměla, na jeden dávný slib, na slib, který jsem mu dala když od nás odešel jeho otec, že nedovolím, aby se mu něco stalo, aby mu někdo ublížil. On si na to zřejmě vzpoměl taky, protože se mě zeptal:Ali, a co když se mi něco stane, co když tě budu potřebovat? Neboj, kdykoliv mi něco takového zavoláš, já nasednu na první letadlo, a budu tady, nedovolím, aby se ti něco stalo. Došli jsme domů, Maxík si lehl ke mě, máma nám dala dobrou noc a já usnula jak nemluvně.